Suffolk

Suffolk, kterému se také jinak říká „suffolk punch" („zavalitý krátkonohý kůň"), pochází z jihozápadní Anglie, konkrétně z hrabství Norfolk, Essex a také, jak již jeho pojmenování napovídá, z hrabství Suffolk.

Původ a historie

Toto chladnokrevné plemeno je považováno za jedno z nejstarších ve Velké Británii, první doklady o jeho existenci máme již z 16. století, konkrétně z díla W. Camdena (1586), ve kterém se nachází zmínka o suffolkském koni. Ti byli popisováni jako zavalití a silní.

Co vlastně suffolkovi dalo vzniknout? Říká se, že před několika staletími zdejší angličtí farmáři začali nutně potřebovat koně, kteří by byli nejen silnými tahouny, ale byli by i odolní vůči zdejšímu podnebí a obtížnému terénu. Jakýmsi bonusem jim bylo, že vykřížili plemeno nejen takto houževnaté, ale i plemeno, které bylo ekonomicky výhodné - nejen svým rychlým dospíváním, ale i dlouhou životností, a ještě navrch toho všeho, mu stačila polovina jídla než jiným koním stejné tělesné konstituce.

V roce 1877 vznikla Suffolk Horse Society, která oficiálně uznala celkem sedm různých odstínů ryzé (jediné zbarvení suffolka) - nejčastější je do červena. Jeden z jejích členů se zasloužil o vytvoření plemenné knihy - The Suffolk Horse History and StudBook (Historie suffolkského koně a plemenná kniha). Ta byla zveřejněna roku 1880 a její obsah vycházel ze starších pramenů, které byly pečlivě sesbírány, utříděny a kompletně zpracovány. Tato plemenná kniha je považována za skvěle propracované dílo, které obsahuje nejen historii plemene a údaje o hrabství, ale i seznamy jednotlivých chovných koní (hřebci i klisny) a taktéž podrobný seznam vítězů od první poloviny 19. století - tato práce je dodnes oficiálně uznávána.

Od druhé poloviny 19. století byl suffolkský kůň vyvážen do celého světa - Kanady, USA, atd. Od počátku 20. století byl pak exportován ve větším množství i do Španělska, Francie, střední Evropy, Ruska, či do některých afrických oblastí. V dnešní době je vyvážen i do Pákistánu.

Do světových válek byl suffolk hojně využíván k rozličným tahounským pracím, avšak po druhé světové válce, v rámci značně pokročilého technického rozvoje, se začalo od používání tažných koní upouštět a ti byli nahrazováni mnohdy levnější, ale hlavně výkonnější technikou.

V 60. letech 20. století byl zaznamenán značný pokles registrovaných suffolkských koní, kterým začalo hrozit vyhynutí. Tomu se však podařilo zabránit a jejich počet začal opět nepatrně vzrůstat. Přesto je jejich chov považován za jakousi vzácnost. V dnešní době se v USA nachází okolo 1000 kusů suffolků a v Anglii něco málo přes 150. V roce 2007 bylo zaznamenáno narození 38 čistokrevných hříbat a v roce 2008 do této doby hříbat 33.

Popis plemene

Suffolk je koník robustní, s pevnou tělesnou konstitucí a krátkými nohami. Má menší ušlechtilou hlavu a drobnější pohyblivé uši, krk je, stejně jako nohy, kratší, avšak široký a silný. Prsa jsou svalnatá, stejně jako velké ploché plece. Ty by se symbolicky mohly označit za jakési „centrum" síly a vytrvalosti. Však nesmí se zapomenout na silné nohy s kvalitními širokými kopyty. V rámci dobrého přizpůsobení zdejšímu terénu, koník nemá rousy. Krátký široký trup, malý kohoutek, mohutná záď.

V současnosti je suffolkský kůň o něco vyšší než jeho předkové - okolo 170 až 180 centimetrů v kohoutku; váha se pohybuje okolo jedné tuny.

Perfektní tahoun, který zvládá i ty nejtěžší práce a je velice skromný. Ocas se mu dle tradice zaplétá, aby se při práci nezamotal.

Barva je ryzá, bílé odznaky jsou spíše vzácností a mohou být jen malé.

Charakteristika

Koník je to velice příjemný, učenlivý a inteligentní. Vyznačuje se svou ekonomickou výhodností, která se vztahuje k jeho dlouhé životnosti a skromnosti - ač je to skutečný obr, není třeba jej příliš živit jako jiná jemu podobná plemena, postačí mu pouze jedenkrát denně (běžné je dvakrát denně).

Využití

Suffolk byl užíván k těžkému tahu na anglickém venkově. Zdejší farmáři si je pořizovali hlavně pro obdělávání v obtížném terénu. Později byli také využíváni k tahu ve velkých městech, kde byli oceňováni hlavně pro svou neobyčejnou sílu. Takto sloužili až do první poloviny 20. století, kdy jejich sílu nahradila o dost výkonnější moderní technika. Užívalo se jich i k válečným účelům, či k tahu rozmanitých vozů. V dnešní době se také kříží s jinými plemeny s cílem získat těžkého sportovního koně.

VIDEA plemene Suffolk

Pro videa s plemenem Suffolk klikněte ZDE